Abstrakt
Studie se zabývá kázáním Jana Zlatoústého Těm, kdo opouštějí chrám a odcházejí do hippodromu a do divadel. Zasazuje je do kontextu Zlatoústého díla, ale také do dobové diskuse o divadle.
Analyzuje základní argumenty, jimiž kazatel kritizuje divadlo jako modloslužbu, ale upozorňuje také na méně zřejmou inspiraci Platónovou naukou o mimésis. Zlatoústý považuje divadlo za "falešnou" mimésis v kontrastu k pravé replikaci eucharistie, již nazývá "nestvořené duchovní divadlo" (aplaston theatron pneumatikon).
Rozpracovává také platónský koncept vášní a uplatňuje obrazy známé z Platónových spisů. Vykresluje divadlo jako chorobu předávanou mezi diváky způsobem popsan ým v Platónově Iónu, pomocí tzv. "magnetické teorie vnímání", tj. nejrozšířenější antické percepční teorie.
Následuje překlad analyzovaného kázání.