Česká právní teorie se doposud nezabývala spojením právního institutu svěřenských fondů a cenných papírů. Cílem předkládaného článku je proto při příležitosti pěti let účinnosti právní úpravy svěřenských fondů nabídnout úvahu nad vtělením práv obmyšleného do cenného papíru, který je označen jako svěřenský certifikát.
V souvislosti s vymezením tohoto cenného papíru se text zaměřuje na výklad zákonných ustanovení, která se váží k identifikaci obmyšleného a stanovení jeho práv. Je rovněž posouzena otázka emitenta svěřenského certifikátu.
Pozornost je dále věnována problematice evidence svěřenských fondů a některým ustanovením platného práva, která by mohla být překážkou při vydávání svěřenských certifikátů. Text je uzavřen zhodnocením praktické využitelnosti teoretického konceptu svěřenských certifikátů a celkovým shrnutím poznatků.