Autoři pojednávají o současných možnostech v léčbě dny (akutní dnavý záchvat, profylaxe, hypourikemická léčba) a asymptomatické hyperurikemie. Poukazují na rozdíly v jednotlivých doporučených postupech z hlediska spektra používaných léků, jejich preferencí, dávkování, titrování dávek, cílech léčby, i na odlišný přístup v otázkách asymptomatické hyperurikemie.
Diskutují o novějších poznatcích o kyselině močové a jejím vztahu k některým neurologickým a kardiovaskulárním nemocem. Zmiňují se také o zcela odlišných doporučených postupech amerických praktických lékařů a jejich principech.
Závěrem konstatují, že odpovědi na některé sporné otázky v léčbě dny dají jen výsledky správně zadaných a provedených klinických studií.