Abstrakt
Rilke by nesouhlasil, že rozdíl mezi Dinggedichte a jinými básněmi spočívá jednoduše v rozdílu mezi popisem objektu a pocitem subjektu.Hodnota "Pantera" (bude následovat rozbor) není zoologická ani Zoo-logická (není proti zlým lidem zavírajícím zvířata), nýbrž psychologicko-antropologická: obraz uvěznění "těla vduši" (tradiční téma "tělo a duše", zde ale prezentované opačně než jako uvěznění "duše v těle"). Finálně jde o projekci Rilkova stavu a ustrojení.Explicitně Rilke svou poezii vymezuje vůči předchozí rozdílem mezi "vytvořením pocitu" (das Gefühl bildn) vs. "usuzováním o svém pocitu" (über sein Gefühl urteiln), a, afektivně formulováno, rozdílem mezi (obsedantní) lhostejností vs. (hysterickým) fňukáním (viz Requiem für Wolf Graf von Kalckreuth).
V obojím jde o pocit, který je ale v případě des Dinggedichtes získán identifikačním aktem sobjektem, jeho introjekcí a projekcí (bude dán příklad zběžné každodenní zkušenosti), čímž se buduje tzv. "Weltinnenraum" (viz Es winkt zu Fühlung fast aus allen Dingen). Z objektů se stanou komplexy signifikantů, a protože ty bývají někdy všeobecné, může báseň vypadat i anonymnější (další Rilkův požadavek); výběr ale nicméně podléhá výchozímu tušení, intuici autora, že by se introjekce mohla, po pokusu o báseň, krýt s projekcí.Podstatnější je, že se v interpretaci Rilkovy lyriky vsouvislosti s Ding objevují dvě zhoubné tendence: 1) tendence převádět všechny objekty -procítěné signifikanty na super-Ding "smrt" tam, kde Rilke požadoval množství figur, Gestalten (tendence zejména existencialisticky laděné interpretace); 2) tendence dělat z Rilkových oblíbených signifikantů fixní idiolekt nezávislý na kontextu a vykládat konkrétní básně jen komparačně jako jejich kombinace (vrchol dosažen E.
Leisim v interpretaci Sonetů Orfeovi)