Opioidy jsou dobře známé pro svou schopnost snížit vnímání bolesti bez ztráty vědomí. Nicméně vliv opioidů na organismus je komplexní.
Klinickou farmakologii opioidních analgetik určují tři hlavní faktory: vlastnosti opioidních receptorů, farmakokinetické vlastnosti a genetický polymorfismus ve vztahu k opioidním receptorům a izoformám cytochromu P450. U akutní intenzivní bolesti bývají opioidy velmi efektivní.
Dlouhodobé zkušenosti s léčbou nádorové bolesti opioidy ukázaly vysoce příznivý poměr riziko/přínos. Léčba opioidy však vyžaduje specifický přístup.
Délka života pacientů s chronickou nenádorovou bolestí pacientů je neohraničená a rovněž nelze přesně stanovit potřebnou délku opioidní terapie. Ve srovnání s nádorovou bolestí je léčebná odezva chronické nenádorové bolesti poněkud odlišná.
Klinická zkušenost ukázala, že překročení střední dávky opioidu v tomto případě již nevede k dalšímu zlepšení kvality analgezie, pouze se zvyšuje stupeň fyzické závislosti a tolerance. Nejdůležitějším krokem je výběr správného pacienta. Úspěšnost opioidní terapie následně spočívá v pečlivém hledání rovnováhy mezi bolestí, dávkou opioidu a analgezií s důrazem na individualizaci léčby a pozornost věnovanou prevenci a řešení nežádoucích účinků.