Abstrakt
Společná výstava dvou umělců v Galerii Entrance, Břevnovský klášter, červen 2017: Je vidění něco jako čtení? V jakém smyslu můžeme oba pojmy chápat a jaké jsou jejich hranice? Oba umělci vycházejí z úvah o vizuální gramotnosti, aby je pak aplikovali na způsob, jakým vnímají prostředí jim vlastní - město a městskou kulturní krajinu. Pavla Gajdošíková popisuje svůj osobní vztah ke konkrétním místům, používá síto vlastní paměti jako prostředek k redukci nepodstatných informací a kresbu jako médium, kterým zaznamenává ona podstatná rezidua.
Jan Pfeiffer se zabývá problematikou nánosů paměti historické, kterou je město zatíženo, přesyceno. Čerň má v jeho pojetí mnoho významů: doslovně překrývá, maže, pohlcuje povrch předmětů. Dalo by se říci, že potlačuje vizuální vjem, aby jej popsal.
Oba umělci vlastně používají podobnou metodu jako W.J.T. Mitchell, když popisoval charakteristiku vidění na příkladu chlapce, který je od narození slepý.