Přístup k řešení rodičovských konfliktů na odděleních sociálně právní ochrany dětí v České republice: Volba defenzivní praxe a její faktory
Abstrakt
Předkládaná studie se zabývá praxí sociálních pracovnic a pracovníků oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) v České republice při řešení rodičovských konfliktů, a to konkrétně jejich inklinací k tzv. defenzivní praxi. Tento model praxe se projevuje především důrazem na dodržování předpisů a jejich upřednostňováním před zájmy klientů, tedy rodičů a dětí.
Defenzivní praxi popisují převážně zahraniční studie, týkající se obecného výkonu sociální práce na úseku sociálně právní ochrany dětí. Ze zahraniční literatury rovněž pocházejí identifikované faktory uplatňování defenzivní praxe.
Autoři je nejčastěji připisují ohrožujícím pracovním podmínkám, v jejichž důsledku pracovnice/pracovníci volí obranné strategie v podobě silného důrazu na naplňování požadavků daných předpisy. Cílem této studie je prostřednictvím dotazníkového výzkumu ověřit teoretické vztahy mezi volbou defenzivní praxe, resp. důrazem na dodržování předpisů, a několika faktory reprezentujícími pracovní podmínky a vnější tlaky (organizační kultura, multidisciplinární spolupráce, obavy z vlastního pochybení nebo následků rozhodnutí, profesní charakteristiky, postojová orientace), které mají dle zahraničních autorů na volbu defenzivní praxe vliv.
Studie je v České republice ojedinělá jak svým zaměřením, tak kvalitou použitých kvantitativních dat. Výzkum přináší zjištění, že v českém prostředí se faktory volby defenzivní praxe při řešení rodičovských konfliktů vztahují k důrazu na dodržování předpisů opačně, než je tomu v zahraničí, nebo nemají žádný vliv.
Pracovnice a pracovníci, kteří akcentují dodržování předpisů, hodnotí vnější pracovní podmínky jako příznivé a preferují tradiční společenské hodnoty. Výsledky studie autoři interpretují tak, že důraz na předpisy není v českém prostředí obrannou reakcí pracovnice/pracovníka na ohrožující pracovní podmínky, ale naopak výrazem loajality k organizaci, která pracovnici/pracovníkovi zajišťuje uspokojivé pracovní prostředí, v němž se nemusí tolik obávat pochybení nebo následků svých rozhodnutí.
Z opačné perspektivy rovněž nabízejí alternativu redefinovat české pojetí defenzivní praxe nižším důrazem na předpisy jakožto reakcí pracovnice/pracovníka na nepříznivé pracovní podmínky.