Abstrakt
Předkládaný příspěvek se zabývá dílem mnicha a opata Adomnána z Iony (624-704) Život sv. Kolumbána (Vita Columbae) představuje jedeno z nejvýznamnějších literárních děl, která vznikla v druhé polovině 7. století na britských ostrovech.
Spis skládající ze dvou prologů a tří knih lze považovat nejen za cenný historický pramen, obsahující informace o životě misionáře a zakladatele kláštera na ostrově Iona, Kolumbána staršího (521-597), ale i za důležitý raně středověký doklad žánru legendy. Z literárního hlediska jde o velice zajímavý, propracovaný text, který svou koncepcí sice vychází ze starší literární tradice, přichází ale zároveň s celou řadou inovací.
Lze v něm například vysledovat inspiraci oblíbeným raně křesťanským Atanášovým (c. 295 - c. 373) hagiografickým textem Život sv. Antonína (Vita Antonii) nebo vliv legendy Život sv.
Martina (Vita Martini) Sulpicia Severa (360-420), kterou lze s trochou nadsázky považovat za středověký bestseller. Jak bývá pro tento žánr typické, svým charakterem Vita Columbae osciluje mezi biografií a hagiografií.
Hlavní cílem tohoto příspěvku je představit, jakou využil při jeho psaní Adomnán narativní strategii a poukázat na to, jakým způsobem adaptuje vyprávěcí postupy svých literárních předchůdců na vlastní text. Metodologickou oporu pro rozbor textu představuje naratologická teorie, vycházející zejm. z dnes již klasického pojetí Schlomith Rimmon-Kenan, nastíněného v monografii Narrative Fiction: Contemporary Poetics (1983).
Jedná se o teorii, jejíž aplikace při rozboru textů, se vedle tradičnějších přístupů v posledních letech začíná uplatňovat i v latinské medievistice. Samotná analýza je zaměřena zejm. na rozbor Adomnánovy narativní strategie ve Vita Columbae, především pak na definování typu vypravěče.