Abstrakt
Úkolem předkládaného článku je zhodnotit používání elektronických důkazních prostředků v českém civilním procesním právu. Hlavními zdroji tohoto článku jsou české zákony, předpisy EU a judikatura.
Výše uvedené závěry jsou koncipovány na základě srovnání teoretických a praktických závěrů týkajících se používání elektronických důkazů v českém civilním řízení. Příspěvek představuje praktický pojednání o elektronických důkazních prostředcích, které by měly být nápomocny všem stranám, které navrhují elektronický důkaz u soudu.
Výše uvedené úvahy vycházejí z kombinace doktríny a soudních rozhodnutí. Článek hodnotí míru nejistoty elektronických důkazů (která je v případě elektronických důkazů často vysoká) ve vztahu k jejich důkazní hodnotě, protože důvěryhodnost elektronických důkazních prostředků může být kontroverzní, zejména v případě autentizace osob. Hlavním závěrem tohoto článku je, že elektronické důkazy by měly být považovány spíše za nepřímé důkazy, pokud neexistuje možnost vyššího stupně ověření takového důkazu, jejich použití v českém procesním právu je však důležité a není zde žádný důvod k neopodstatněnému odmítnutí v soudním řízení.