Abstrakt
Příspěvek představuje úvahu na téma účelu a smyslu role prezidenta v ústavním systému České republiky. Zejména s ohledem na potenciální rozměr a implikace funkce stabilizační a garanční.
Právě prezident a výkon jeho pravomocí ve vztahu k ostatním ústavním orgánům vyvolává v domácí ústavně-politické praxi kontinuální kontroverze, které jsou spojeny s tradičním, od období první republiky trvajícím, napětím mezi parlamentní formou vlády de constitutione lata na jedné straně a politicky silnými osobnostmi prezidentů na straně druhé. Odpovědi na přetrvávající problémy lze hledat právě v otázce samotného smyslu prezidentského úřadu a interpretaci jeho obecných funkcí v kontextu dělby moci.