Abstrakt
O rozdělení Československa bylo rozhodnuto v létě 1992, když už byla dojednána budoucí Evropská dohoda mezi ES a jejich členskými státy a očekávala se její ratifikace. Bylo proto potřeba dohodu renegociovat.
Protože to byla asociační dohoda nové generace, zahrnující například politický dialog, Evropská komise trvala na začlenění článku 6, který umožňoval provádění dohody pozastavit, pokud by Česká republika případně vykazovala problémy v oblasti dodržování základních práv a svobod. Tato "suspenzívní klausule" v nových Evropských dohodách byla schválena Evropskou radou v Kodani v roce 1993.
Byla také důsledkem nového článku F Maastrichtské smlouvy, která byla tou dobou v ratifikačním procesu a následně vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Tato zkušenost ukazuje, že není přímá kontinuita oddělivších se států, pokud jde o jejich vztahy k ES a EU.