Článek se zaměřuje na interakci subkulturních stylů a politického radikalismu v Česku po roce 1989. Na dvou případech anarchoautonomního milieu a mimoparlamentní krajní pravice zkoumá situaci radikálního politického hnutí výrazně propojeného s hudebními subkulturami mládeže (v případě krajní pravice jsou to skinheads, v případě anarchistů zejména punk a freetekno).
V obou prostředích identifikuje čtyři klíčové momenty: 1) důležitou roli subkultur při vzniku politického prostředí 2) snahy reflektovat subkulturu jako omezení a opustit její limity 3) obměnu subkulturních stylů 4) vyústění do hybridizace. Ukazujeme, že snahy opustit subkulturní prostředí nebyly úspěšné, ale i propojení se subkulturním prostředím se vyvíjelo směrem k napětím, krizovým momentům a diferenciaci jednotlivých scén.