Abstrakt
Psilocybin, klasický zástupce serotonergních psychedelik, je pro své příznivé chemické, farmakodynamické a farmakokinetické vlastnosti a jejich dostatečnou probádanost, substancí ze všech látek skupiny psychedelik, ponejvíce využívanou jak v základním, tak klinickém výzkumu. V domácím odborném tisku byla před 4 lety publikována vyčerpávající přehledová studie zaměřená na jeho terapeutický potenciál (Tylš, 2015).
Od té doby ke konci roku 2018 eviduje databáze Pubmed 187 nově vydaných publikací týkajících se psilocybinu. Toto číslo reflektuje tzv. "psychedelickou renesanci", pramenící z několika pionýrských studii v 90. letech 20. století a postupně nabývající na síle.
Tento text je snahou o doplnění výše zmíněného přehledu o nejnovější poznatky o psilocybinu z hlediska preklinických studií, farmakokinetiky a farmakodynamiky, fenomenologie intoxikace, zobrazovacích metod mozku, nežádoucích účinků a teorií jeho účinku.