Abstrakt
Pouť a turismus jsou často zobrazovány jako opačné koncové body. Zatímco první termín je spojován s náboženstvím, posvátností a askezí, druhý je vyobrazena jako sekulární, profánní a hedonistická činnost.
Na základě etnografické studie místní katolické pouti tato studie zpochybňuje takovouto konvenční dichotomii. Poukazuje na postsekulární povahu současné náboženské krajiny, kde je "tradiční" religiozita smíšena a spojena s tzv. "alternativní" nebo "detradicionalizovanou" spiritualitou.
Využíváním prominentních postsekulárních diskurzů - terapeutických a energických diskurzů - poutníci překračují dichotomii pouť/turismus a vytvářejí nové vzory svého žitého náboženství. Tento článek navrhuje použít termín "náboženský turismus" pro takové typy každodenních náboženských mobilních praktik.