Jinakost či také cizost vzniká jako důsledek různorodosti a odlišnosti (Sokol, 2016). Tento pocit je považován za přirozený a adaptační, protože může poskytovat varovný signál, že někdo jiný může být nebezpečný.
Nicméně schopnost vytvářet vztahy napříč jinakosti je považována za jeden z faktorů úspěchu lidstva, protože mimo jiné slouží k lepšímu soužití a pokroku (Pehe, 2016; Sokol, 2016; Stürmer et al., 2013). Druhý, který je podle některých filosofů (např.
Emmanuel Lévinas) absolutně jiný, má nezastupitelnou roli v konstrukci identity jedince (Vaculíková, 2016; Staszak, 2009; Čapek, 2006), protože pomáhá ustanovovat rozdíl mezi představami a skutečností, umožňuje vztahovat se k sobě samému (Vrabec, 2006). Identita jako přijmutí sebe samého (Tan et al., 1977), jejíž jádro nazývá Kennedy (2014, 2016) "psychický domov", je také stěžejní při vnímání a přijímání jinakosti.
Zjednodušeně se dá říci, že čím jistěji se člověk cítí ve svém "psychickém domově", tím lépe se vyrovnává s jinakostí druhého (Kennedy, 2016; Erikson, 1968) a tím méně je druhý vnímán jako hrozba (Varvin, 2016). Budou prezentovány výsledky pilotní studie zabývající se souvislosti vnímání jinakosti a identity.