Příspěvek je věnován vybraným aktuálním problémům důkazního práva v civilním procesu. Jednak analyzuje speciální vysvětlovací povinnost v praxi českých soudů a naznačuje potenciál jejího vývoje směrem k odpovědnosti za vedení protidůkazu, a jednak poukazuje na judikaturu Soudního dvora EU a zasazuje ji do kontextu neshod mezi Nejvyšším a Ústavním soudem ohledně míry důkazu.
Nakonec příspěvek podrobuje kritice tendence Ústavního soudu k ad hoc přístupu k distribuci ("obracení") důkazního břemene, které - bez odpovídající potřeby - znamenají ohrožení potřebné procesněprávní jistoty stran.