"Sebevražedný pud" vepsaný do těla : Diskuse o sebevraždě v německojazyčné a francouzské lékařské literatuře mezi Wertherem a Kleistem (přelom 18. a 19. století)
Abstrakt
Cílem studie je představit a analyzovat hlavní novinky, které vnesla osvícenská medicína ( = asi 18th century medical thought) do interpretací sebevražedného jednání, a tak usnadnila dekriminalizaci sebevraždy. Soustředím se zejména na lékaře, jejichž působení a intelektuální činnost byla alespoň nějaký čas spjata s habsburskou monarchií, především s vídeňskými, ale i s pražskými klinikami a univerzitami: Leopold Auenbrügger (1722-1809), Franz Josef Gall (1758-1828), Josef Bernt (1770-1842) a Johann Peter Frank (1745-1821).
Jejich myšlenky se však pokusím koncepčně zasadit do kontextu dalších relevantních titulů z oblasti soudobého medicínského (psychiatrického) myšlení německého a francouzského, a poukázat na jejich, velmi často rozhodující, podíl a vliv. V rámci diferenciace pozdně osvícenské medicíny pro mne budou důležité změny a novinky v oblasti / oboru tzv. "zdravotní policie" (medical police), patologické anatomie, neurologie a "alienistiky" - budoucí psychiatrie, ale také soudní medicíny.
Za klíčové považuji: 1) Vnímání sebezabití jako svébytného chorobného stavu, a to - zdůrazňuji - stavu vždy chorobného; 2) Snahy o lokalizaci "sebevražedných sklonů" v těle, a tudíž i fyzické, empirické zakotvení tohoto chorobného stavu; 3) "vstup" tohoto nového chápání sebevraždy do "praxe" prostřednictvím soudní medicíny, která umožnila zcela přímou konfrontaci s teologickou a právnickou praxí.