Abstrakt
Psychiatrické komplikace představují časté nežádoucí účinky kortikoidní léčby u dětských i dospělých pacientů. Kortizol hraje důležitou roli v metabolismu buněk a udržování homeostázy organismu.
Podávání exogenních kortikoidů vede k potlačení tvorby endogenního kortizolu a nerovnováze mezi aktivitou glukokortikoidních a mineralokortikoidních receptorů, což je zřejmě podkladem narušení kognitivních funkcí a emoční dysregulace. Nežádoucí účinky se projevují širokým spektrem psychiatrických symptomů a syndromů různého stupně závažnosti od afektivních a úzkostných poruch, psychotických poruch a delirantních stavů, až po narušení kognitivních funkcí.
Rovněž je významně zvýšeno riziko suicidálního jednání. Mohou se manifestovat kdykoliv během léčby nebo krátce po jejím skončení, přičemž nejčastěji dochází k jejich rozvoji během počátečních dvou týdnů léčby.
Ohrožené vznikem komplikací jsou zejména mladší děti a starší pacienti. Hlavním rizikovým faktorem je vysoká dávka kortikoidů, avšak riziko vzniku komplikací nelze vyloučit ani při podávání velmi nízkých dávek kortikoidů.
Zvýšené riziko představují onemocnění spojená s hypoalbuminémií (např. nefrotický syndrom) a s narušením hematoencefalické bariéry (např. SLE).
Dalšími rizikovými faktory jsou přítomnost primárního psychiatrického onemocnění v anamnéze a předchozí psychiatrické komplikace po podání kortikoidů, nezanedbatelná je i možnost interakcí s ostatními léky na cytochromu P450. Je pravděpodobné, že dlouhodobě působící kortikoidy (např. dexamethason) způsobují častější psychiatrické komplikace oproti kortikoidům s kratším biologickým poločasem (např. prednison).
Strategie léčby jsou založeny převážně na jednotlivých kazuistických sděleních či sériích kazuistik První krokem má být snížení dávky či vysazení kortikoidního preparátu z medikace pacienta, pakliže to primární onemocnění pacienta umožňuje. Pokud redukce dávky kortikoidů není možná nebo není dostačující ke zvládnutí obtíží, je indikováno zahájení specifické psycho-farmakologické léčby.
U depresivity je vhodné nasazení antidepresiv typu SSRI, v případě psychotické deprese je prokázán efekt antipsychotik a elektrokonvulzivní terapie. Při podezření na bipolaritu je vhodné nasazení stabilizátorů nálady či atypických antipsychotik.
Profylaktické podávání psychofarmak je doporučeno pouze při nutnosti podávat kortikoidy pacient ům s anamnézou již proběhlé steroidní psychózy či epizody mánie. Klíčovou složkou prevence je dostatečná informovanost lékařů a důsledná edukace pacientů o riziku rozvoje nežádoucích účinků.