Abstrakt
Šumavská jezera se nacházejí blízko česko-německo-rakouského trojmezí. Vedle osmi stávající jezer je dále předpokládána existence dalších osmi zazemněných. Všechny tyto lokality představují důležité přírodní archívy, které umožňují provádět rekonstrukce paleoenvironmentálních změn od doby konce posledního zalednění. Ačkoliv jejich sedimenty jsou v posledních dekádách předmětem narůstajícího vědeckého zájmu, srovnání mezi jednotlivými jezery stále chybějí. Cílem této práce je zjistit stáří těchto přírodních archívů a srovnat je po litostratigrafické stránce. Za tímto účelem jsme studovali vrty (jádra) ze tří lokalit (Plešné jezero, Prášilské jezero, Stará jímka) a srovnali je s publikovanými výsledky z dalších dvou lokalit (Malé Černé jezero, Rachelsee). Využili jsme při tom radiokarbonové datování metodou AMS, zjednodušený litologický popis a ztrátu žíháním. Sedimenty pozdně glaciálního stáří jsou tvořeny sledem vrstev s malým podílem organické hmoty (LOI většinou <10 %) a vysokým podílem jemných částic (<0,05 mm). Oproti tomu jsou holocénní sedimenty bohaté na organickou hmotu (tzv. jezerní gyttja). V případě jezer zazemněných přechází gyttja postupně v rašelinu (u LOI posun od 16 % až k 96 %). Nejstarší radiokarbonové datum získané ze zbytku terestrické rostliny (14411-13831 cal. yr. BP; Stará jímka) odpovídá interstadiálu bolling. V případě Prášilského jezera nebyla, i přes opakovaný odběr sedimentů, doložena pozdně glaciální fáze sedimentace. Na základě našich prvotních výsledků lze shrnout, že:
1) doba počátků sedimentace v šumavských jezerech se může lišit od stáří morén, které je hradí,
2) nejstarší sledy sedimentů pokrývají přinejmenším celý pozdní glaciál (asi 14700-11650 cal. yr. BP),
3) studované přírodní archívy vedle odlišností daných unikátní historií každého povodí odrážejí obecný vývoj regionu, resp. klimaticky podmíněnou deglaciaci a posun lesa do nejvyšších poloh Šumavy,
4) budoucí výzkum šumavských jezerních sedimentů by měl být založen na jednotných a logicky propojených přístupech, které budou zahrnovat geochemické, geofyzikální a paleoekologické metody, a to nejlépe při začlenění tefrochronologie (zatím doložena tefra Laacher See na Staré jímce).