Příspěvek je věnován dvěma českým výtvarníkům, a to Mikoláši Alšovi a Františku Duchači-Vyskočilovi, konkrétně uměleckému dílu, v němž se propojily osudy obou dvou. Jedná se o pomník Mikoláše Alše ve východočeských Hořicích, jehož autorem je právě sochař F.
Duchač-Vyskočil. Zatímco osoba a tvorba M.
Alše je odborné literatuře podrobně zpracována, F. Duchač-Vyskočil nepatří v dnešní době mezi nejznámější umělce.
Jeho působení v československých legiích i jeho tvorba však stojí za pozornost. Vyskočilovy pomníky s legionářskou tématikou zdobí místa nejen v České republice, ale i ve Francie.
Velmi kvalitní jsou rovněž jeho portrétní kresby vzniklé přímo během první světové války. Tvorba F.
Duchače-Vyskočila je spojeno s východočeskými Hořicemi, kde se sochař narodil, vystudovala vzápětí si zde otevřel i sochařský ateliér. Myšlenka vzniku pomníku M.
Alše pro Smetanovy sady v Hořicích se objevila v roce 1907. O dva roky později F.
Duchač-Vyskočil začal pracovat na jeho realizaci, která však byla přeřušena najprve úmrtím portrétovaného a následně vypuknutím první světové války. Pomník by nakonec dokončen a odhalen v roce 1922.
Alšův pomník je v příspěvku zasazen do kontextu Vyskočilovy pomníkové tvorby a do kontextu ostatních pomníků M. Alše.