Abstract
Studie se zabývá myšlenkou umělecké individuality Josefa Navrátila. Text pracuje s tezí, že v době okolo poloviny 19. století důraz na materiálnost malby podporoval zacházení s obrazem jako se svébytným médiem, jehož hranice je nutné zkoumat a posouvat a jehož autentičnost nezávisí výhradně na mimetičnosti zobrazeného.
Individuální přístup oceňoval ve svých kritikách Karel Purkyně.