Abstract
Od roku 1990 v ČR probíhá proces restaurace a inovace zasvěceného života. Po znovuzískání klášterních budov a obnově legálního postavení mnišských a řeholních komunit v raných devadesátých letech přišlo nejprve období otevřeného hledání smyslu zasvěceného života spojené s mnoha vstupy a výstupy do a z řádů, dále spíše období snahy o konsolidaci jednotlivých komunit a jejich materiálního zajištění.
Od roku 2013 vstoupil tento proces do další a (podle všeho přelomové) fáze postupné ekonomické odluky církve a státu, která v případě starých klášterů benediktinské tradice (v ČR jsou i dva nově založené po roce 2000) znamená restituci nemovitých majetků, zvláště lesů To sebou přináší i nutnou změnu ekonomického fungování kláštera. V našem nyní již čtvrtým rokem probíhajícím výzkumu si klademe nad touto situací následující otázky: Ovlivní změna ekonomického fungování také spiritualitu klášterů? Co znamená tato změna pro dialog klášterů se svým bližším i vzdálenějším okolím? Jak tato změna ovlivní komplexní systém výměn norem, hodnot, služeb, statků i pocitů mezi klášterem a společností, který bychom mohli nazvat morální ekonomií kláštera (po vzoru toho, jak tento termín užívá Didier Fassin, srov.
Fassin 2009)?