Kniha pojednává o vybraných tématech z oblasti logiky, obecné teorie representace, teorie umění a sociální filosofie, která spojuje společný zájem autorů o teorii znaku v jejích různých tradicích, interpretacích a modifikacích. Skládá se z kapitol exegeticky komentujících vznik sémiotiky v díle C.
S. Peirce, z polemických studií kritizujících filosofickou recepci Peircovy sémiotiky u dalších autorů (J.
Derrida) a textů ukazujících teorii znaku jakožto koncept otevírající další interpretační horizonty a souvislosti: jako je post-sémiologicky uchopená problematika "rámu" v estetice, marginalizace subjektu v postkoloniálním myšlení, či znaková konstrukce duševní poruchy. Kniha je tak pokusem poskytnout na p ředložené analýze "menšinových" problémů vhled do širokého pole možností, které sémiotická perspektiva nabízí.