Cílem knihy, která je knižní variantou disertační práce autora, je zabývat se analýzou pojmu občanskoprávní odpovědnosti, a to zejména z pohledu jednotlivých předpokladů, které ve svém souhrnu právě ke vzniku odpovědnosti vedou, a to v rámci zvoleného tématu, tedy pokud jde o občanskoprávní odpovědnost za újmu. Text je rozdělen do devíti částí, včetně úvodu a závěru.
V úvodu je vymezen předmět práce. V první části najdou čtenáři rozbor pojmu odpovědnosti z pohledu dosavadních teoretických koncepčních náhledů s tím, že na konci je prezentován vlastní názor autora, jakož i pohled zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále též jen "občanský zákoník").
V následující části je bl íže představena problematika předpokladů vzniku odpovědnosti za újmu s tím, že následně jsou analyzovány jednotlivé soubory předpokladů, které v komplexu vedou ke vzniku odpovědnosti. Tyto nazývám systémy odpovědnosti, když konkrétně jde o variantu odpovědnosti objektivní a odpovědnosti subjektivní.
Objektivní odpovědnosti je v rámci této části věnována zvláštní kapitola. Vzhledem k tomu, že pro zvolené téma je klíčová i otázka rozdělení druhů občanskoprávní odpovědnosti, zejména pokud jde o dělení na odpovědnost za vady, za újmu, za prodlení apod., je i tato otázka předmětem zkoumání této části práce, a to v samostatné kapitole.
Následující části jsou zaměřeny na jednotlivé předpoklady vzniku odpovědnosti za újmu, konkrétně na porušení právní povinnosti a relevantní škodní událost, újmu, příčinnou souvislost a konečně zavinění, jakožto předpoklad typický pro subjektivní odpovědnost, tedy odpovědnost za zavinění. Část třetí se věnuje protiprávnosti a relevantním škodním událostem, kdy je řešena zejména problematika porušení právní povinnosti, včetně porušení dobrých mravů a standardu péče, jakož i právně relevantních škodních událostí v některých případech objektivní odpovědnosti. Újma je předmětem zájmu části čtvrté, která podává definici újmy a dále se zabývá jednotlivými formami a kategoriemi újmy. Jde zvláště o majetkovou a nemajetkovou újmu, jakož i o jednotlivé druhy majetkové újmy, tedy škody.
Zmíněny jsou i některé specifické problémy, např. otázky tzv. "prosté ekonomické škody", nebo přímých a následných škod. V pořadí pátá část se zabývá problematikou příčinné souvislosti jako právně relevantního vztahu mezi protiprávním jednáním, případně relevantní škodní událostí, a újmou jako následkem těchto příčin.
V rámci pojednání o zavinění práce v části šesté podává definici pojmu zavinění. Řešena je též otázka forem a stupňů zavinění, jakož i způsobilost k protiprávním jednáním, jakožto způsobilost k zavinění. Poslední dvě kapitoly této části řeší otázku odpovědnosti za náhodu (casus mixtus) a presumpci zavinění. Část sedmá je zaměřena na zkoumání předpokladů vzniku odpovědnosti za újmu v občanském zákoníku. Úvodem se podává zejména srovnání pojetí předpokladů vzniku odpovědnosti za újmu v občanském zákoníku a v právních úpravách předcházejících.
Následně je podrobně analyzována právní úprava občanského zákoníku v jednotlivých odpovědnostních skutkových podstatách, tedy pokud jde o deliktní odpovědnost a její dvě základní skutkové podstaty spočívající v porušení dobrých mravů a zákona, a dále pokud jde o porušení smluvní povinnosti. Závěr shrnuje výsledky výzkumu, který byl proveden ve výše zmíněných částech, přičemž zároveň přináší srovnání obsahu předpokladů vzniku odpovědnosti za újmu v rámci deliktní odpovědnosti na straně jedné a závazkové odpovědnosti na straně druhé.