Abstrakt
Článek I Smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles uvádí, že výzkum a využívání kosmického prostoru se provádí pro blaho a v zájmu všech zemí bez ohledu na jejich stupeň hospodářského a vědeckého rozvoje, a patří všemu lidstvu. Národní úřady, které budou autorizovat subjekty práva k těžbě (jak to předpokládá národní legislativa USA a Lucemburska) ovšem nikdy nebudou schopny zajistit naplnění výše uvedených principů.
V tomto kontextu se autor domnívá, že pouze mezinárodní autorita může formulovat zájmy a blaho všech zemí či lidstva a efektivně dohlížet na jejich naplňování. Tento příspěvek se věnuje právním a institucionálním aspektům právního režimu pro těžbu nerostných surovin ve vesmíru a poukazuje na to, že mezinárodní autorita je nenahraditelným garantem naplňování principů mezinárodního kosmického práva.
Autor následně analyzuje zdroj legitimity takové autority.