Abstrakt
Biologická léčiva jsou ze své povahy komplexnější než léčiva chemická. Na jejich kvalitě a bezpečnosti se kromě primární struktury podílí i struktura sekundární a terciární, posttranslační změny, biologické, imunochemické a fyzikálně-chemické vlastnosti.
Vzhledem k této komplexnosti je v podstatě vyloučeno, aby "kopie" originálních léčiv po vypršení jejich patentové ochrany byly strukturálně totožné s originálem. Proto byl vypracován princip biosimilarity, a to na základě komparability a extrapolace indikací.
Ty vychází z již dříve používaných postupů, které se aplikovaly např. při změně výroby přípravku. V rámci EU je regulace schvalování a používání biosimilars dvoustupňová - registrace je v rukou Evropské lékové agentury, na úrovni národní potom otázka cen a úhrad a jejich zaměnitelnosti.
V rámci regulace registrace jednotlivých přípravků jsou důležitou součástí předpisy upravující možnosti extrapolace dat mezi jednotlivými indikacemi, stanovení kritických kvalitativních parametrů pro posouzení komparability atd. Oproti původní rezervovanosti odborné komunity vůči extrapolaci je na základě nových dat o bezpečnosti nyní princip extrapolace šířeji akceptován.
Klíčovou rolí farmaceuta je v každém případě fungovat jako klíčový odborník v edukaci a konzultační činnosti i při optimalizaci lékové politiky.