Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami v rozvoji občanských a sociálních kompetencí pohledem učitelů
Abstrakt
V souvislosti s rozvojem koncepce společného (inkluzivního) vzdělávání se problematika práce s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami stává stále více aktuální i pro učitele společenskovědních předmětů. Otázky rozvoje občanských a sociálních kompetencí žáků, resp. gramotností v těchto oblastech, jsou ilustrativním příkladem, kde působí jak rodinná, tak i školní socializace paralelně.
Text článku představuje kvalitativní obsahovou analýzu dvaceti dvou žákovských kazuistik, které v průběhu jednoho školního roku zpracovali učitelé základních škol. Nejčastěji učitelé popisovali práci s žáky se specifickými poruchami učení a chování, ve větší frekvenci se ale v textech objevovali také žáci se sociálně podmíněným znevýhodněním.
V interpretaci byly kazuistiky členěny na tři základní části: 1. východiska, zahrnující celkové bariéry a obtíže ve vzdělávání žáka, rodinnou anamnézu; 2. charakteristiku sociálního zapojení žáka do kolektivu třídy; popis chování, znalostní úrovně a problémů žáka v rámci výuky v předmětech zaměřených na rozvoj občanských a sociálních kompetencí; 3. řešení, shrnující stávající podpůrná opatření a také návrhy dalších, dosud nerealizovaných možností intervence. Výsledky studie poukazují na možnosti dalšího rozvoje ve využívání jak oficiálních podpůrných opatření, tak i alternativních forem podpory žáků i možností spolupráce s rodinou žáka.