Abstrakt
Výtvarní umělci vždy hledali nové možnosti obrazové řeči, nové způsoby vidění. Přibližně od poloviny 19. století se jejich zájem stále více obracel k soudobému životu.
To byl také požadavek kritika výtvarného umění Charlese Baudelaira na moderní malířství: soustředění se na přítomnost. Inspirující roli v tomto procesu mohla sehrát fotografie, která ze své podstaty umožňovala zachycovat pouze přítomný okamžik, "tady a teď".
Prvotní těžkopádné fotografické přístroje na tripodech nahradily okolo roku 1900 příruční fotoaparáty se svitkovými filmy. Stačilo pouze zmáčknout spoušť.
Rozvinula se nová vizualita fotografií, kterou lze shrnout pod pojem "momentka", "snapshot" či "Schnappschuss". Nearanžované snímky, určované do značné míry náhodou, zmrazovaly osoby uprostřed pohybu, přinášely atypické pohledy a výřezy z viděné skutečnosti.
Jednoduché fotoaparáty se rozšířily mezi široké spektrum uživatelů, oblíbili si je rovněž výtvarní umělci. Momentky trvale uchovávaly vzpomínky na rodinný život či zážitky z cest, potenciálně však také představovaly inspiraci pro tvůrčí proces.
Fotografické sbírky malířů Karla Špillara, Jana Dědiny, Tavíka Františka Šimona a sochaře Bohumila Kafky obsahují krom jiného ukázky momentek, které můžeme popisovat terminologií výtvarného umění a sledovat je z hlediska směřování pohledu fotografa, rámu, kterým výjev vybírá a způsobu, kterým zaznamenává pohyb. Momentka ve světě výtvarných umělců mohla plnit různé funkce.
Byla společně s tužkou a skicákem způsobem rychlého záznamu. Mohla být vizuálním slovníkem s motivy ze soudobého života.
Pomáhala umělci věrohodně reprodukovat pohyb. Inspirovala ke hře s rámováním výjevu a k porušování zaběhlých představ o kompozici kresby, malby či grafiky.
Především však soustředila pozornost umělců na prchavost každodenního života.