Abstrakt
Článek se zabývá vývojem užití slovesných způsobů následujících za verby opinandi v předklasické a klasické francouzštině. Během 17. století došlo k výrazné změně v užití způsobu po těchto slovesech, a sice k poklesu subjunktivu ve prospěch indikativu, který se ke konci století stal v kladných oznamovacích větách normou.
Cílem studie bylo ověřit teoretické informace z dobových a historických mluvnice na autentických textech ve FRANTEXTU, francouzském diachronním korpusu. Statistika vytvořená na základě tohoto výzkumu dochází k jasnému časovému mezníku ve vývoji, roku 1640.
Ukazuje též na rozdíly mezi různými typy vět co se týče podílu subjunktivu a indikativu. Zatímco v kladných větách se postupně indikativ stává jediným možným zp ůsobem, subjunktiv se zachovává ve větách záporných, v otázkách a v podmínkách.
Vysvětlení tohoto rozdílu lze spatřovat v tom, že druhá skupina vět typicky vykazuje vyšší míru negativní epistémické modality, typicky vyjadřované právě subjunktivem.