Abstrakt
Cíl: Schizofrenie, bipolární afektivní porucha, unipolární deprese a demence u Alzheimerovy choroby mají silný genetický a neurobiologický podklad. Cílem této souhrnné práce je podat stručný přehled současných poznatků o genetice a epigenetice uvedených vážných duševních poruch pro lepší informovanost zájemců o biologickou psychiatrii a další výzkum.
Výsledky: Zásadní nové poznatky o genetice vážných duševních poruch přinesly celogenomové asociační studie. U schizofrenie již bylo odhaleno několik desítek bodových polymorfismů DNA, významných pro vznik a rozvoj onemocnění.
Ty se podílejí na vývoji mozkových struktur, jejich vzájemném propojení, neuronální komunikaci, imunitní reakci a regulaci exprese DNA. Pokud jde o bipolární afektivní poruchu, významné geny se týkají zejména neuronální konektivity, neuroplasticity a přenosu vzruchu nervovou tkání, zejména kalciové signalizace.
V etiologii unipolární deprese jsou významné například geny pro serotoninovou signalizaci a jednotlivé neutropní faktory, dále geny ovlivňující činnost osy hypothalamus-hypofýza-nadledvina a imunitu. Neméně důležité jsou však zevní stresové podněty.
U rodinné formy demence u Alzheimerovy choroby mají zásadní význam geny, které se podílejí na tvorbě amyloidu beta. U demence u Alzheimerovy choroby s výskytem sporadickým je jednoznačně významný gen pro apolipoprotein E, rovněž se podílející na tvorbě beta amyloidu.
Je však odhalována řada dalších genů ve spojení s imunitou či regulací činnosti DNA. Výsledky doposud publikovaných studií v oblasti epigenetiky vážných duševních poruch akcentují význam methylace DNA, modifikace histonů a tvorby mikroRNA, kde veškeré tyto faktory ovlivňují genovou expresi a následnou tvorbu proteinů.
Epigenetické studie však doposud nepřinesly konzistentní poznání v dané oblasti, výzkum je zde spíše na svém počátku. Závěr: Ukazuje se, že genetické a epigenetické příčiny vážných duševních poruch jsou velmi komplexní a zahrnují řadu různých mechanismů.
Celogenomové asociační studie byly velkým přínosem v poznání genetické etiologie těchto onemocnění, nicméně neobjasňují následnou patogenezi. Výzkum faktorů epigenetických posunul naše poznání kupředu, avšak jeho výsledky jsou doposud nekonzistentní.
Zajímavým je zjištění, že řada epi/genetických nálezů se u jednotlivých duševních poruch překrývá, například mezi schizofrenií a bipolární afektivní poruchou. Lze očekávat, že další rozvoj neurobiologických vyšetřovacích metod a statistických metod problematiku epi/genetiky vážných duševních poruch více ozřejmí.