Blázni a Pythagoras Hermíny Frankové a Paladinové Haliny Snopkiewicz jako příklady sociálně kritického uplatnění žánru románu s dívčí hrdinkou v české a polské próze šedesátých let 20. století
Abstrakt
Politické uvolnění, k němuž v tzv. východním bloku došlo v druhé polovině padesátých let, a které pokračovalo takřka po celou dobu trvání let šedesátých, přineslo v Polsku i v Československu nejen změnu společenské atmosféry, nýbrž také zásadní proměny různých oblastí kultury. Pro rozvojové tendence literatury v tomto období je příznačná nejen formální a obsahová diferenciace tvorby, nýbrž také obnova důvěry v zábavnou a rekreační funkci literatury.
Ruku v ruce s přehodnocením didaktické funkce literatury jako takové šla i redefinice poslání literatury pro děti a mládež. Přestože přetrvává koncepce literatury jako nástroje ideologické výchovy, jako vedlejší proud v prozaické produkci pro děti a mládež se v obou zemích prosazuje příběhová próza oddechového charakteru, která v značné míře čerpá i z tendencí přítomných v literatuře pro dospělé.
Příznačné je pro ni ukotvení v reáliích každodenního života, důraz na čtenářskou atraktivitu a soustředění na individualizovaného hrdinu - chápaného jako psychologicky celistvá osobnost. V rámci nové vlny literatury pro mládež se v obou kulturních prostředích konstituuje specifický žánr tzv. románu s dívčí hrdinkou, tedy populárního románu určeného náctiletým čtenářkám, který v sobě spojuje zábavnou funkcí s didaktickou snahou, a zároveň i se zřetelnějšími uměleckými ambicemi.
Příspěvek představí analýzu dvou románů s dívčí hrdinkou, které čerpají z tendencí v polské a české populární literatuře pro mládež šedesátých let a pozoruhodným způsobem v sobě kombinují typické žánrové prvky s kritickou reflexí dobové společnosti - knih Paladinové od Haliny Snopkiewicz (1964) a Blázni a Pythagoras od Hermíny Frankové (1966). Oba romány spojují nejen velmi blízká období vzniku a prvního vydání, nýbrž také jejich zasazení do prostředí vysokoškolských studentů.
Cílem analýzy je vystihnutí a porovnání vybraných obsahových i ideových specifik tohoto typu románu v Polsku a Československu šedesátých let. Soustředíme se zejména na téma emancipace hrdinky jakožto realizaci jednoho z vlivných narativních modelů nové vlny literatury pro děti a mládež šedesátých let.
Dále se budeme věnovat způsobům kritické reflexe soudobých politických a společenských poměrů, která se v obou dílech výrazným způsobem vyjadřuje jak v dějové a tematické, tak i v jazykové rovině.