Abstrakt
Chci se zde zabývat dvěma mysliteli, jež je oba možné označit za filosofy "materialistické" či "politické". Takové kategorie mohou svádět k výkladu jejich myšlenek v kritickém duchu, ve smyslu předpokládané neschopnosti autorů, postřehnout "nemateriální" část (či dokonce podstatu) reality.
Tato kritická linie pak může vést k usvědčování jejich myšlení z povrchnosti či technokratického přístupu k živé realitě, jež je jím pak, společněs lidstvím, devalvována. Účelem této stati není kritika z takových pozic, ale naopak poukázání na body v jejich myšlení, jež takové kritice tupí hrot. Základní teze, jejíž platnost a rozsah zde budu prověřovat, by se dala vyjádřit takto: Teoreticky je možné, že pohledem specifického materialistického světonázoru lze postřehnout realitu jako otevřený a živý celek, z něhož nejsou vyňaty žádné jevy, které by jindy byly považovány za duševní či duchovní, je proto možné takovým pohledem nazírat i člověka jako svobodnou, tvůrčí a ucelenou bytost.
Nezbývá než dodat, že jsem si plně vědom historické zatíženosti pojmů a témat, s nimiž tu budu pracovat. Tuto zatíženost, chci uzávorkovat a zahlédnout tak poněkud zastřené alternativní významy jevů a souvislostí, z nichž tuším velikou myšlenkovou inspiraci.
Uvědomuji si také, že se pouštím do obsáhlého tématu, které lze na rozsahu tohoto článku pojednat pouze heslovitě a schématicky, ač doufám, že mohu s dostatečnou ostrostí naznačit alespoň základní souvislosti.