Abstrakt
Stárnutí je spojené s vyšším rizikem chorob oběhového systému a dalších hlavních nepřenosných chorob, mezi něž se dle údajů WHO počítají zhoubné nádory, choroby dýchacího systému a diabetes. Se stárnutím souvisí také funkce a stavba tepenného řečiště.
U zdravých osob se sedavým životním stylem se ve vyšším věku zvyšuje tepenná tuhost a zhoršuje se cévní endoteliální funkce. Ve srovnání se "sedavými" vrstevníky jsou u těch osob, kter é pravidelně zařazují pohybové aktivity aerobního charakteru, tyto změny jen málo významné či se vůbec nevyskytují.
Dlouhodobá pohybová aktivita ovlivňuje příznivě řadu příznaků tepenného stárnutí a tím snižuje riziko oběhových chorob. Současné zvyšuje funkční kapacitu kardiorespiračního systému, srdeční funkce a metabolismu.
Přímé stanovení maximální (nejvyšší) spotřeby kyslíku (VO2peak) je uznávaným měřítkem aerobní zdatnosti a kardiorespirační kapacity jak u zdravých osob, tak u osob s oslabeným zdravotním stavem. I malé zlepšení tělesné zdatnosti významně zlepšuje kvalitu života, snižuje prevalenci výše uvedených nepřenosných chorob a relativní riziko předčasné smrti ze všech příčin.
Tzv. "zdatnostní věk" (fitness age) se může významně lišit od kalendářního věku. U trénovaných seniorů může být i o několik dekád nižší ke stanovení kardiorespirační zdatnosti (GRF)a zdatnostního věku.
Zdravotníci by měli důkladněji přesvědčovat své pacienty a veřejnost o zdravotním významu vyšší pohybové aktivity.