Abstrakt
Kapucíni byli v 17. a 18. století v Čechách a na Moravě vzhledem k řádovému poslání a spiritualitě nejen příjemci, ale i poskytovatelé křesťanského milosrdenství, pro nějž se v latině používá pojem caritas. Bezprostřední závislost kapucínů na přijímání dobrodiní ve sledovaném období představovala hlavní problém pro hmotné zabezpečení jejich jednotlivých řádových domů.
Na druhou stranu tato vazba měla i svou pozitivní stránku, neboť právě skrze ni se vytvářely a udržovaly sociální sítě jednotlivých klášterů. Udělování almužen bylo nejčastější interakcí mezi řádem a místním obyvatelstvem.
Nikdy přitom nebylo jednostranným aktem, jelikož kapucíni za ně na oplátku poskytovali nejrůznější dary a služby. Naopak v rámci poskytování caritas samotnými kapucíny je třeba zdůraznit angažovanost řádu během morových epidemií a jejich kaplanskou službu při městských špitálech a žalářích.