Hořčík je významný biogenní prvek ovlivňující řadu metabolických procesů a enzymových reakcí. Je majoritním intracelulárním kationtem.
Hořčík v moči má významnou inhibiční aktivitu vůči krystalizaci kalciumfosfátu a kalciumoxalátu, také se prokázal jeho inhibiční vliv při hyperoxalurii. Při sníženém vylučování hořčíku do moči se zvyšuje riziko vzniku nefrokalcinózy.
Pokud dojde k deficitu hořčíku, v organismu dochází k jeho zvýšené resorpci v ledvinách a zvýšené absorpci v gastrointestinálním traktu a hypomagneziurii. Koncentrace hořčíku v moči je závislá na renálních funkcích, diuréze a celkových zásobách hořčíku.
Zpětná reabsorpce hořčíku je řízena parathormonem a aldosteronem a dále je ovlivňována např. kalcémií, acidobazickou rovnováhou, užíváním diuretik nebo alkoholu, aj.. Hodnota magneziurie slouží k výpočtu frakční exkrece hořčíku, denního odpadu, event. jeho bilance a k odhadu rizika krystalizace moče u jedinců s urolitiázou.
Cílem sdělení je porovnání hladin hořčíku v moči stanovených metodou plamenové AAS a metodou suché chemie na analyzátoru Vitros 4600.