Abstrakt
V poslední době bývá československému rozhlasu jako společenskému a kulturnímu fenoménu věnováno málo prostoru. V období první republiky měl přitom rozhlas velký význam a ovlivňoval způsoby trávení volného času ve společnosti.
Ráda bych se v příspěvku věnovala československému rozhlasovému vysílání a jeho programu od doby jeho vzniku (květen 1923) až do konce 20. let 20. století. Rané období vývoje rozhlasu probíhalo v Československé republice inovativním a zajímavým způsobem.
V roce 1923, kdy začal rozhlas v Praze vysílat, byl lidmi považován za technickou novinku, zároveň však finančně těžko dostupnou. V prvních letech vysílání bylo totiž pořízení rozhlasového přijímače a provoz rozhlasu drahý, proto bylo rozhlasové vysílání dostupné jen majetnějším společenským vrstvám.
Velký úspěch měly veřejné propagační koncerty, například na Václavském náměstí. Veřejné produkce se také konaly v hostincích a na náměstích.
Společné poslechy byly oblíbené - rozhlas pro ně znamenal zážitek a senzaci. Situace se pro posluchače zlepšila již v druhé polovině 20. let z důvodu snížení koncesionářských poplatků, zlevnění aparátů a propagačních akcí Radiojournalu.
Z výzkumu z přelomu 20. a 30. let vyplynulo, že zájem o rozhlas se vyskytoval v různé míře, více v průmyslových oblastech byl větší a na zemědělském venkově byl nejmenší. Vyšlo najevo, že opravdový zájem o rozhlas je tam, kde byl pravidelně propagován místními kulturními spolky.
Na mnoha školách se pořádaly radiové besídky. Koncepce rozhlasu ve 20. letech byla jasně vymezena, měl být zejména prostředkem lidovýchovy, osvěty a vzdělávání obyvatelstva.
Byl kladen důraz na vysokou uměleckou úroveň programu. Rozhlas se snažil zprostředkovat široké posluchačské obci vysokou kulturu prostřednictvím přenosů oper a koncertů.
Vysílal adaptace divadelních představení a původní dramatickou tvorbu. Chtěl rozšířit kulturní obzor posluchačů a jejich znalosti pomocí přednášek a besed.
Byl také využíván ve školním vyučování.