Článek se věnuje publikaci, jež shrnuje studie vzešlé z tematicky pestré diskuze na téma využití kdysi - nehistorikem - učiněného interview jako pramene ve výzkumu soudobých dějin, jeho možnostech a limitech. V obecné rovině v nich autoři ukazují, jakým způsobem lze v historickém výzkumu přistoupit k využití - někdy relativně dávných - rozhovorů na rozličná témata jako zdrojů poznání, v některých okolnostech podstatně přesahujících původně diskutované téma.