Abstrakt
Úvod: Symptomatická lymfokéla může významným způsobem negativně ovlivňovat funkci transplantované ledviny. Cílem naší práce bylo pětileté sledování nemocných, kteří podstoupili léčbu.
Metody: Do souboru bylo zařazeno 50 nemocných, kteří byli léčeni pro symptomatickou lymfokélu. Retrospektivně jsme hodnotili demografická data, příčinu renálního selhání, indikaci k léčbě, provedenou terapii.
Laboratorně byly hodnoceny hladiny kreatininu, celkové bílkoviny a albuminu. Celkové přežití pacient ů a štěpů bylo hodnoceno Kaplan-Meierovými křivkami.
Výsledky: Průměrný věk 50 nemocných (44% žen, 56% mužů) byl 51,5+-11,8 roku, doba mezi transplantací a diagnózou lymfokély byla 12,8+-21,5 měsíců. Průměrná velikost lymfokély byla 71+-35mm.
Příčina renálního selhání vlastních ledvin byla: glomerulonefritida (34 %), tubulointersticiální nefritida (30 %), polycystóza (24 %), diabetická nefropatie (10 %) a nefroskleróza (2 %). Indikace k léčbě byla: elevace sérového kreatininu (44 %), hydronefróza štěpu (38 %), hydronefróza štěpu s elevací kreatininu (8%), hydronefróza s infekcí (6 %) a infekce (4 %).
Léčba byla provedena: otevřenou drenáží do peritonea (40 %), jednorázovou aspirací (26 %), zevní drenáží (18 %) a laparoskopickou drenáží do peritonea (16 %). Průměrná hladina kreatininu v době léčby, resp. v 60. měsíci byla, 231µmol/l, resp. 172 µmol/l, plasmatická hladina celkové bílkoviny byla 59g/l, resp. 69g/l, plasmatická hladina albuminu 36g/l, resp. 43g/l.
Pětileté přežívání nemocných bylo 86% a přežívání štěpů 66%. Závěr: Adekvátní léčba symptomatické lymfokély vede ke stabilizaci funkce štěpu.
Pokud je lymfokéla indikována k léčbě, je třeba ji provést co nejdříve, aby se předešlo vzniku fibrózních změn. Žádné úmrtí ani ztráta štěpu neměly přímou souvislost s léčbou lymfokély