Madrasa je architektonickým vyjádřením a základním stavebním kamenem propracovaného systému vzdělávání v oblastech islámské teologie a práva. Anatolské madrasy ze 12. až 15. století představují jeden z nejstarších, a přitom nejlépe dochovaných souborů tohoto typu staveb na světě.
Jejich architektura do velké míry vychází ze starších architektonických tradic, zejména pak z odkazu architektury byzantské a perské. Každý z těchto inspiračních zdrojů se projevil v jednom ze dvou základních typů madras.
Avšak přejaté prvky jsou kombinovány takovým způsobem, že došlo ke vzniku zcela svérázného stylu. Karachánovské, artuqovské, seldžucké a karamanovské madrasy se tak staly nezaměnitelnými symboly mnoha anatolských měst. Článek se nejprve zaměřuje na obecné charakteristiky tohoto architektonického typu v sledovaném období, které následně prezentuje na příkladu několika konkrétních staveb.