Abstrakt
Účel studie: Zlomeniny hlezna jsou charakterizovány velkou variabilitou postižení kostních a vazivových struktur, což vytváří pestrý obraz klinických stavů. Cílem této studie byla analýza souboru pacientů s operačně léčenou zlomeninou hlezna se zaměřením na hodnocení výsledků ošetření poranění mediálních struktur hlezenního kloubu (zlomenina vnitřního kotníku, vazivová léze).
Materiál a metoda: Analyzovaný soubor obsahoval 186 pacientů (102 mužů a 84 žen), u kterých bylo v letech 2015 a 2016 provedeno operační řešení pro zlomeninu hlezna. V ýsledky léčby byly hodnoceny u 111 pacientů s typem B a C, u nichž bylo po jednom roce od operace provedeno kontrolní vyšetření se zhodnocením subjektivního a objektivního stavu a RTG snímek hlezna.
Získané výsledky byly zpracovány popisnými statistickými metodami a následně zhodnoceny pomocí Pearsonova chí-kvadrát testu na 5% hladině významnosti, respektive Fisherovým exaktním testem v případě malých četností. Výsledky: Věkový průměr pacientů celého souboru byl 48,6 let, u mužů byl věkový průměr nižší, než u žen (42,8 let, respektive 53,9 let).
Podle Weberovy klasifikace bylo klasifikováno 1 % zlomenin jako typ A, 68 % zlomenin jako typ B, 27 % jako typ C. Skupina izolovaných zlomenin vnitřního kotníku tvořila 4 % případů.
Na mediální straně hlezenního kloubu se vyskytla častěji vazivová léze (56 %) než zlomenina vnitřního kotníku (44 %). Věkový průměr pacientů se zlomeninou vnitřního kotníku byl 51,9 let, věkový průměr pacientů s vazivovou lézí na mediální straně hlezna byl 44,2 let.
Při hodnocení výsledků pomocí OMA skóre v jednom roce po operaci byl nalezen statisticky významný rozdíl (p = 0,002) mezi pacienty se zlomeninou vnitřního kotníku (OMA 79,9) a pacienty, u kterých byla na mediální straně hlezna vazivová léze (OMA 91,2). Diskuse: Cílem studie bylo doplnění spektra informací o mediálních strukturách hlezenního kloubu, jež mají důležitý význam při zajištění stability zlomenin hlezna.
V souladu s literaturou je při řešení zlomenin hlezna u poranění na mediální straně patrný jednotnější přístup v případech, kdy se vyskytuje zlomenina vnitřního kotníku. Jiná je situace v případě léze deltového vazu, kdy lze v historickém kontextu nalézt určitou nejednotnost v indikaci operační revize a ošetření poraněných vazivových struktur.
V našem souboru byl v případě vazivové léze na mediální straně hlezna kladen důraz na skiaskopickou kontrolu pravidelnosti kloubního prostoru tibiotalárního před začátkem operace a dále po stabilizaci zlomeniny fibuly. Operační revize byla indikovaná v případě zjištění nepravidelnosti vidlice hlezenního kloubu.
Pacienti hodnotili výsledek léčby v případě přítomnosti vazivové léze lépe než v případech, kdy se vyskytla zlomenina vnitřního kotníku. Závěr: Správné ošetření mediálních struktur hlezenního kloubu je důležité pro zajištění stability zlomenin hlezna.
Pacienti se zlomeninou typu B vykazovali lepší hodnocení v jednom roce od operace oproti pacientům s typem C podle Weberovy klasifikace. Bylo nalezeno statisticky signifikantně lepší hodnocení stavu po operaci zlomeniny hlezna při přítomnosti vazivové léze mediálně oproti stavům se zlomeninou vnitřního kotníku.