Na přelomu 18. a 19. století docházelo v habsburském soustátí (v důsledku osvícenské právní, sociální i lékařské kritiky) k proměně vztahu k dobrovolné smrti. Tento "nový iskurz" prostupoval napříč státem kontrolovanými institucemi a projevil se jak v proměně výuky na lékařských fakultách, tak v zavádění nových opatření (do)týkajících se dobrovolné smrti.Příspěvek je zaměřen na recepci nově zaváděných reforem - zejména právních a lékařských - v oblastech Litoměřicka a na vliv těchto změn na zacházení se ebevrahovým tělem a místo jeho posledního spočinutí.
Studie se snaží odpovědět na otázky, jak a jakým způsobem se proměňoval úřední a lékařský postup při vyšetřování sebevražd, jaké instituce se do yšetřování zapojovaly a jak probíhala výměna informací mezi jednotlivými soudními instancemi. V důsledku stále užší spolupráce mezi státními institucemi na jedné straně a ékařským personálem na straně druhé docházelo v Litoměřickém kraji během 1. poloviny 19. století k postupné dekriminalizaci sebevraždy de facto.