Abstrakt
Židovský skauting je dosud neprozkoumaným a málo popsaným fenoménem, přestože českoslovenští a francouzští židovští skauti působili na desítkách míst na území Československa a Francie, víme velmi málo o jejich členské základně, struktuře a poslaní. Kromě klasického skautského programu měly židovské organizace v Československu něco navíc - sionistickou výchovu, jako nutný předpoklad pro přesídlení svých členů do Palestiny.
Jedná se o sociologicky výrazný fenomén, díky němuž je židovský skauting chápán jako širší základna vhodná pro uskutečnění jiných než jen výchovných a armádních cílů. Oproti tomu francouzští skauti chápali skauting před 2. světovou válkou jako organizaci podporující identifikaci s mezinárodním skautským hnutím, která nijak nepotlačuje židovskou identitu a zároveň volá po silnější integraci s francouzským národem.
Tyto tendence se projevily zejména ve francouzských koloniích Orán a Tunis, kde skauting do značné míry nahrazoval francouzskou občanskou výchovu. Sionistické myšlenky přinesli až židovští imigranti z východní Evropy.
Do té doby se francouzští skauti řídili heslem "Servir le judaisme et la France!" (Sloužím judaismu a Francii). Příspěvek si klade za cíl nastínit rozdíly v programovém pojetí židovského skautingu ve Francii a Československu.
Stručně popsat činnost židovských skautských skupin před a během druhé světové války. Dále studie reflektuje obnovu židovského skautingu po válce zejména vztah přeživších židovských skautů k jejich původní domovině.