Abstrakt
Příspěvek se zaměří na způsoby konstruování identity a prostorové metaforiky v cestopisných črtách Antuna Gustava Matoše. kanonické osobnosti chorvatské moderny, autora a kritika majícího zásadní vliv na generaci mladých, nastupujících autorů. A.
G. M. je považován za ustavitele internacionálního kultu moderního západního velkoměsta, nejen Paříže, Vídně a Říma, ale i lokálních velkoměst Záhřebu a Bělehradu.
Jeho obrazy krajiny a města pátrají po jiné kráse ve které je klíčová estetické funkce. Matoš jako výsostný flanéur a nomád prosazoval elitistický model otevřené kultury v opozici k tradičnímu "národnímu" chápání prostorovosti v kategoriích orientu a periferie.
Proto se principiálně zaměříme na symbolistní a impresionistický diskurz ve vnímání identity ve vztahu k popisovaném prostoru, existenciální sebereflexi subjektu v urbánním prostoru. Text jako symbolické zrcadlo realitě není místem konfrontace či frustrace z nedostatečnosti ve vztahu k evropské kultuře, ale modernistické pojetí urbánního prostoru umožňuje zbavit se otroctví mimesis, skrze osobní perspektivizaci tak umožňuje otevřít pohled na pulzujcí krásu symbolického prostoru zachyceného v určitém okamžiku.