Já, jediná pravá vlastenka: Marie Jurićová Zagorka a podoby chorvatské národní identity v románu Kamen na cesti
Abstrakt
Příspěvek se zaměří na způsoby konstruování národní identity a mocenské metaforiky v románu Kamen na cesti, Marie Jurićové Zagorky. Zagorka byla s ohledem na žánrovou homogenitu svých textů považována literárněvědnou kritikou za okrajovou autorku, avšak dosah jejích historických i autobiografických románů byl a je s ohledem na jejich trvalou popularitu nesmírný.
Ačkoliv její tvorba neposouvá umělecké hranice, lze pojetí chorvatské národní identity v jejích autobiograficky stylizovaných textech, považovat za reprezentativní typ dobového mentálního konstruktu. V zásadě nás bude chorvatská národní identita zajímat ze dvou hledisek; a to zaprvé v obecnější rovině strategie budování určitého narativu spjatého s "chorvatským národním" diskurzem, kde, aby bylo vyjádření národní identity široce akceptovatelné a autentické pro národně cítící čtenáře, musí být romanticky angažované ve smyslu deskriptivního narativního monumetalismu a přiznaného pathosu ve vztahu k mytickému zrození a obrodě chorvatského národa.
Zadruhé z hlediska konkrétní realizace v románu, tedy jak je v něm konstruována nacionální mocenská asymetrie v emocionálním rastru prožívajícího subjektu. Zejména repertoár verbálních obrazů, reprezentace určitých aktů, kterým je přikládán význam a možnosti polarizace určitých vlastností a gest v sepjetí s národní reprezentací.
Cílem příspěvku je poukázat na relativní stálost paradigmatu zobrazení národní identity ve vztahu k individuálnímu prožívání.