Abstrakt
Příspěvek bude analyzovat román Plein air (1897) chorvatské spisovatelky Jagody Truhelkové, ve kterém jsou skrze singulární zkušenost hlavního hrdiny tematizovány otázky vzdělání žen a emancipace s nezvyklou mírou subverzivity vůči dobovým konvencím. Cílem bude skrze rozbor vnitřního významového dění zachytit posun figury ženy od objektu erotické fascinace, přes subjekt intelektuálnímu partnerství po utváření "skutečného smyslu" založením rodiny.
Z interpretačního hlediska názorovou oscilaci chápeme jako dialog mezi moderním feminismem a jeho pro-patriarchální variantou o novém pojetí rodových úloh, emancipace a biopolitiky v nejisté éře Fin de siècle. I poroto, bude klíčový rozbor individuální modernizace hrdinova světonázoru, iniciovaného dialogem s tajemnou ženou umělkyní a jeho korigování vlastního konzervativního pohledu na ženy, v sekundární rovině pak kritika pokrytecké morálky lepší společnosti.
Ačkoliv se příspěvek zaměří zejména na pojetí rodovosti, zapotřebí bude uchopení motivu intelektuální ženy-umělkyně ve vztahu s přechodovou estetikou impresionismu a symbolismu.