Abstrakt
Zkoumání sítí si získalo oblibu v nespočtu humanitních disciplín. S mnohdy přílišným entuziasmem jsou síťové modely přijímány coby nahrazení tradičních hierarchických zřízení nebo jako univerzální skrytý princip organizující různé kulturní procesy.
V dějinách umění jsou někdy uplatňovány jako nástroj umožňující překračovat hranice vyznačené národností jednotlivých umělců či jejich příslušností k určité skupině. Vhodně navazují na snahu tak zvaných horizontálních dějin umění o dekonstrukci tradičního "vertikálního" konceptu center a periferií.
Klíčovým prvkem šíření a úspěchu tohoto síťového nazírání jsou ilustrace a vizualizace. Zjednodušující vizuální řeč uzlů a spojů umožňuje sjednotit nejrůznější typy sktruktur a smazává rozdíl mezi tím, zdali je síť fyzická či virtuální.
Tato unifikující tendence je pro vizualizace sítí inherentní a zároveň velmi problematická. Atraktivnost obrazů sítí může vést k tomu, že je vědecký model zaměňován za důkaz.
Vytvoření vizualizace tak někdy vyvolává dojem, že byl síťový model prokázán, přestože samotné propojení prvků skrze čáry přirozeně nepotvrzuje síťovou povahu zkoumaného fenoménu. Příspěvek se zaměří na síťový diagram z výstavy Inventing Abstraction, 1910-1925 (2012), který je problematický coby informační vizualizace i jako manifestace daného kurátorského přístupu.
Pomocí tohoto příkladu příspěvek poukáže na obecné nástrahy síťových obrazů a na jejich nedostatečně reflektovanou symboličnost.