Prosincová generální stávka: zrod komunistického hnutí jako důsledek rozpadu široce sdíleného konsensu o budování republiky
Abstrakt
V prosinci 1920 kulminoval v Praze při srážkách demonstrantů s pořádkovými složkami střet mezi pravicí a levicí v sociální demokracii, který získal svoji konkrétní podobu ve sporu o stranický majetek. Reakcí na vyklizení Lidového domu v Praze zorganizovaného vůdci pravicové frakce bylo vyhlášení generální stávky ze strany stranické levice.
Spory na úrovni vedení sociální demokracie vyvolaly vlnu nepokojů na celém území republiky, v nichž představitelé státní moci ztratily na krátko kontrolu nad některými industriálními centry. Sociální demokracie byla v prvních letech republiky stranou s bezkonkurenčně nejsilnější podporou a nejrozsáhlejší voličskou základnou.
Poukaz na fakt masové podpory strany však, dle mého názoru, nestačí k vysvětlení rozsáhlé protestní energie mající za následek mobilizaci nemalých kolektivů aktivistů neváhajících účastnit se zabírání továren, statků i násilných potyček s bezpečnostními složkami. Předkládaný příspěvek bude poukazem ke složitějším vztahům mezi představou poválečného života v nové republice a způsoby artikulace těchto nároků oprášením repertoáru protestních aktivit známých z předválečných stávek a válečných nepokojů spojených s rabováním obecně označovaných jako hladové bouře.
V ústředí výkladu budou nejen otázky ohledně zvolených forem protestů, ale i ohledně jejich načasování. Cílem bude naznačit proces přerodu společenských skupin prosazujících specifické třídní zájmy ze síly snažící se mladou republiku měnit do podoby hnutí prosazujícího její kreativní destrukci nastolením diktatury proletariátu.