Urážení, nadávaní je primárně akt hostility, snaha o ohrožení tváře druhého. Co konstituuje ohrožení tváře je kulturně specifické, protože jde primárně o obvinění z porušení tabu a příměr k předmětu tabu, a tabu je kulturně specifické.
Přesto existují určité univerzálie, dané nejen logikou jednání, ale také logikou jazyka. Proč není obecná nadávka "vrah"? Proč obvykle není v jazyce výraz "chcáč"? Přednáška zjednodušujícím pohledem přibližuje některá zjištění mé rozpracované disertační práce.