Abstrakt
Text se pokusí představit základní problematiku studia pečetní praxe a pečetních otisků. Chce ukázat, jak se v posledních desetiletích posouvají možnosti využití pečetních otisků k interpretaci starověké administrativy spolu s tím, jak badatelé stále soustředěněji zkoumají nejen samotné pečetní vzory a tedy pečetní otisky coby jeden z druhů epigrafických pramenů, ale zároveň studují pečetní uzávěry jako svébytný druh artefaktů, resp. předmětů, které jsou ne-nahodilým způsobem připravovány a používány a které nabízí i další důležité indicie.
Text se soustředí na doklady pečetní praxe z období egyptské Staré říše, ale na tomto materiálu představuje obecnější trendy v metodologii a čerpá i z poznatků a diskusí kolegů, kteří se pečetní praxi věnuj í v širší oblasti starověkého Středomoří. Egyptologové postupně vstřebávají tyto inspirace a propojují je s vlastní tradicí bádání.
V rámci novějších výzkumů postupně dochází k problematizování starších syntetických poznatků, zejména zavedených typologií pečetních vzorů i pečetních uzávěrů. Část důležitých příspěvků byla dosud publikována jen v příležitostných zmínkách (popř. je vázána na materiál publikovaný v předběžných či dílčích zprávách), a nedospěla tak v plné síle do povědomí odborné veřejnosti. Autor chce v mezích možností tuto mezeru zmenšit tím, že se pokusí některé z těchto střípků zdůraznit či spojit do ucelenějšího obrazu.
V pozadí chce nastínit i úskalí, kterým specialisté zpracovávající pečetní otisky čelí a kterých by si měli být vědomi i ti, kdo chtějí jejich výstupy využívat.