Náboženský turismus, nebo turismus jako náboženství?: Několik poznámek ke studiu vztahů mezi náboženstvím a turismem
Abstrakt
Cílem této studie je představit hlavní přístupy výzkumu vztahů mezi náboženstvím a turismem. První část je zaměřena na koncept náboženského turismu.
Tento termín se používá především k uspokojení potřeb cestovního ruchu s cílem rozlišit mezi různými druhy náboženských cest. Náboženský turismus je definován buď jako druh poutě bez náboženských motivů a praktik, nebo jako všeobjímající kategorie pro všechny typy cest, které mají náboženské rysy, včetně poutí s náboženskými motivy a praktikami i bez nich.
Zbytek příspěvku pojednává o roli pouti v analýze vztahu mezi náboženstvím a turismem. Pouť je mnoha vědci vnímána jako posvátná cesta a tento pohled hluboce ovlivňuje interpretaci turismu a jeho vztah k náboženství.
Turismus se odlišuje od pouště podle několika dichotomií (posvátný / profánní, náboženský / sekulární, asketický / hedonistický). Některé z těchto dichotomií se používají k demonstraci turismus jako určitého typu nového náboženství.
Tyto přístupy jsou však zavádějící a jsou založeny na falešných předpokladech. Tento článek argumentuje, že studie inspirované performativními, mobilními a prostorovými obraty poskytují ucelenější, nestrannější, složitější a přesnější obraz.